Na mapě světa se pravděpodobně objevil nový stát. Cela Evropa se proměnila. Zničehonic, přímo uprostřed rovin a plání zde vyrostly strmé hory, objevily se nedozírné pouště, řeky a potoky se naráz vylily ze svých břehů, a tam, kde kdysi byly silnice s hladkým asfaltovým povrchem se nyní rozprostírá jen bažinatá krajina.
Alespoň to tak vypadá podle výsledků prodejů vozidel s pohonem všech kol, které v posledních pěti letech zaznamenaly neuvěřitelný boom. Zatímco v roce 2004 šlo o bídných 3 894 kusů, v roce 2014 to bylo již 28 514 exemplářů a rok později rekordních 35 641 kousků.
Není se čemu divit: nepřipomíná vám snad povrch D1 občas proslulou Rallye Paříž – Dakar? Projíždíte nehostinným terénem, samé výmoly, kaňony, terénní zlomy, prudká stoupání i klesání, bláto, prach a písek a loupeživé bandy, které po vás chtějí výpalné. Aspoň občas nám připadají poplatky za mýtné a dálniční známky.
Neříkáte si, že právě tady by se vám setsakra šikla mašina s pohonem všech kol?
A jaká je vlastně jejích nabídka? Poměrně široká – stačí si vybrat. Je libo domácí značku? Zkuste Škodu Octavii, Yeti nebo Superba. Vedle nešlápnete, ani když zvolíte jejich koncernové příbuzné: Volkswageny Passat, Tiguan nebo Seat Alhambra. Láká vás něco levnějšího? Vsaďte na Dacii Duster nebo na Ladu Nivu. Že ne? Že byste přeci jen něco pohodlnějšího? Co kdybyste si tedy raději prošli bohatou nabídku japonských vozů? Že vás Suzuki Vitara, Subaru Forester, Toyota RAV4 ani Honda CR-V příliš neoslovily? Smůla, zkuste se tedy podívat po jiných asijských výrobcích – třeba vám náladu spraví Hyundai Tucson, Hyundai ix35 nebo Kia Sportage. Pokud ale přece jen dáváte přednost evropským vozům, snad vás příjemně překvapí BMW X5, Audi Q7 nebo Volvo XC60.
Prostě automobilů s pohonem 4×4 – jak by pravil Jerguš Bača, známý slovenský hokejista – „nájdete neúrekom“.
A my se nyní mrkneme (pozrieme sa) na to, jak vlastně takové systémy fungují.
Pohony všech kol můžeme rozdělit na:
jak již lze z názvu jednoduše dedukovat – je takový typ pohonu vozidel, při němž jsou poháněna všechna kola vozu. Můžete se setkat i s termínem AWD, což je zkratka z anglického All Wheel Drive. Tento výraz vyjadřuje, že jde o pohon všech kol, kdy pracují současně všechny nápravy, které jsou vzájemně propojeny mezinápravovým (centrálním) diferenciálem, popř. dvoustupňovou redukční převodovku. Mezinápravový diferenciál může být korunkový, šnekový či planetový a je umístěný před rozvodovku se stálým převodem a diferenciál zadní nápravy.
Při stálém pohonu všech kol nemůže být odpojena ani jedna z náprav a motor tak neustále přenáší prostřednictvím převodovky celý svůj výkon na všechna kola. Pokud kola prokluzují, elektronická řídící jednotka sepne v řádu několika milisekund mezinápravový diferenciál a diferenciál zadní nápravy. V krajním případě dokáže elektronicky ovládaná vícelamelová spojka přenést celý točivý moment na jednu nápravu. V případě potřeby je rovněž možné ručně aktivovat přední náboje kol. Ale jinak řidič v podstatě nemusí manuálně přepínat režimy pohonu a vše je řízeno automaticky, čímž tento systém dosahuje vysoké úrovně bezpečnosti i při náhlých změnách jízdních podmínek. Vozy vybavené stálým pohonem všech kol většinou disponují třemi diferenciály (záleží na celkovém počtu náprav).
Podle počtu náprav pak můžeme hovořit o čtyřkolkách (také se setkáte s s označením 4×4 nebo 4WD), které mají dvě nápravy, šestikolkách (6×6) se třemi nápravami, případně osmikolkách (8×8) se čtyřmi.
Na automobilovém trhu nejrozšířenější (a nejlevnější) čtyřkolky, jako jsou Fiat Panda 4×4, Škoda Yeti, popř. Kia Sorento nebo Suzuki Jimny, bývají často vybaveny pohonem jedné (většinou přední) nápravy s automatickým přiřazením pohonu zbývajících kol.
Velkou výhodou těchto vozů s klasickou koncepcí motoru uloženého vpředu a s pohonem zadních kol je ideální rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravu. Auta takto konstruovaná nabízejí vysoce efektivní záběr na suchém povrchu, kdy kola vůz před sebou doslova tlačí. U těchto vozů se samočinně připojitelným pohonem všech kol je distribuce točivého momentu zajištěna prostřednictvím vícelamelové mezinápravové spojky.
K nejznámějším výrobcům těchto sofistikovaných zařízení patří např. švédský strojírenský podnik Haldex AB, jehož elektronický systém analyzuje více dat (natočení kol, sešlápnutí plynu či schopnost přenosu hnací síly z kola na podložku u přední nápravy. Na základě vyhodnocených údajů pak automaticky přiřazuje pohon zadní nápravy.
znamená, že řidič může kdykoliv manuálně přepnout režimy pohonu mezi 2WD a 4WD. Neboli tyto vozy disponují možnost ručního připojení přední nápravy, aby dosáhly co nejlepších jízdních vlastností na daném povrchu. Majitelé vozů se systémem pohonu Part – time 4WD (jak se jim také říká) dobře vědí, že přepnutí do režimu 2WD přináší velmi ekonomický provoz a je ideální pro každodenní jízdu na zpevněných suchých vozovkách. Celý mechanismus funguje tak, že přední a zadní kola jsou spojena viskózní spojkou a hnací síla se přenáší prostřednictvím rozdělovací převodovky na kardanové hřídele, které pohánějí hnací hřídele kol přední i zadní nápravy.
Existuje pár pádných důvodů, proč je pohon všech 4 kol tak oblíbený. Jaké jsou jeho největší výhody?
Oproti klasickému koncepci pohonu (neboli motoru vpředu a pohonu zadních kol) mají automobily označované jako 4×4 nespočet předností. Na prvním místě můžeme uvést vylepšené trakční schopnosti (neboli schopnosti přenášet hnací sílu z kol na vozovku). Větší styková plocha kol s terénem znamená efektivnější přenos výkonu.
Diky možnosti zamknout rozvodovku tak lze napevno spojit přední a zadní kola, čímž nedochází ke ztrátě výkonu na nápravě s menší trakcí. To má velký význam zvláště na kluzkém povrchu, v dešti, na sněhu, na ledě či na blátě. Řidiči, kteří vlastní vůz s pohonem všech čtyř kol, také májí větší jistotu při průjezdu zatáčkou. Téměř neznatelné zásahy vyspělé elektroniky pomáhají udržovat zvolený směr stabilněji tím, že dochází k rozdělování momentu mezi obě nápravy.
Automobily opatřené pohonem 4×4 se rovněž mohou pochlubit vyšší schopností rozjezdu a stoupavostí nezávisle na zatížení, optimálním rozdělením zatížení náprav i lepší geometrií, která se projevuje stejnosměrným opotřebením pneumatik. Vozy vybavené motorem s výkonem nad 120 kW pak společně s pohonem všech čtyř kol získávají vysokou schopnost akcelerace. Čtyřkolka rovněž přijde k duhu všem majitelům multifunkčních vozíků, karavanů a těžkých přívěsů, ať již jde o přepravníky plavidel či koní.
Je zřejmé, že není všechno zlato, co se třpytí, a tak i pohon všech kol má své nevýhody. Složitější konstrukce je příčinou vyšších pořizovacích nákladů (čtyřkolky jsou prostě drahé), vyžaduje více prostoru, což ve výsledku znamená menší zavazadlový prostor.
Dalším negativním vlivem je i poněkud vyšší pohotovostní hmotnost vozidla, což na straně jedné znamená vyšší spotřebu paliva (cca o 5-10%), na straně druhé mírně zhoršenou schopnost akcelerace vozidel vybavenými motory s výkonem nižším než 100 kW.
20.7.2017 13:56:38