„Nemáš-li čím zaujmout, zkus vyrobit vůz stejným způsobem, jako když kočička s pejskem vařili dort. Vyjdi z ověřeného modelu, použij jeho skvělý podvozek a něco z interiéru, tady to kousek povytáhni a tady to kapánek zvedni. Vezmi od všeho kousek, příď můžeš vymyslet třeba fungl novou, zadní světla klidně seber na vrakovišti z Fiatu Punto, hranatou karoserii použij z budoucí Dacie Duster nebo nějakého off-roadu. Zamíchej to, svař to, zatmel, natři to. Nezapomeň přibalit velký kufr a do interiéru namontovat laciné plasty. Hotový produkt zařaď do zcela nové kategorie vozů, tu kategorii pak opatři takovou zkratkou, aby si ji – kromě Tebe – nikdo jiný nezapamatoval.“ Abrakadabra – a nové auto je na světě.

Jak by řekl na blahé paměti major Terazky: „Som z toho voľaký zmätený.“ Anglicky conFUSed. Ve všech světových jazycích Ford Fusion.

Jde samozřejmě o nadsázku. Pevně věřím tomu, že to spokojení majitelé zmíněného pětidveřového automobilu, který zažil svůj evropský debut na frankfurtském autosalonu na podzim roku 2001, bezpečně poznali a tak se snad na nás příliš zlobit nebudou. Pár věcí je ovšem na tomto automobilu přinejmenším zvláštních. Například dnes již patrně ani samotní zástupci velkého amerického koncernu nevědí, do které kategorie vozů Ford Fusion vlastně spadá. Je to snad ta se zkratkou UAV – Urban Activity Vehicle, kteroužto americká automobilka sama založila a v níž zůstal Ford Fusion zcela osamocen? Nebo je tento model, vycházející z páté generace Fordu Fiesta, zástupcem třídy nadřazenější – MAV (Multi Activity Vehicle)? Těžko říct. Mýlit se nebude ani ten, kdo Ford Fusion vidí na pomezí segmentů malých kompaktních vozů a MPV.

Mluví (a hlavně vypadá), jako když zkřížíte flanďáka s papouškem

Každopádně cílem Fordu bylo k nákupu tohoto kočkopsa zlákat především mladé rodiny s dětmi žijící hlavně ve větších městech. V automobilce uvěřili tomu, že Ford Fusion zákazníky přivábí na svalnaté a poněkud hranaté tvary, které podtrhují jeho účelnost a praktičnost. Co se designérské invence týče, tak jakoby tvůrci hledali tak trochu sami sebe. Vysoké a vysoko posazené přední světlomety jsou nekompromisně napůl přervány robustními nárazníky. Ty společně s výraznými ochrannými lištami, umístěnými na bocích, a s nepřehlédnutelnými lemy podběhů kol vyvolávají dojem pravé off-roadové potvory. Automobil má slušnou světlou výšku, takže pokud zrovna netrpíte artrózou kolen, nastupování dovnitř bude pro vás potěšením. Rozměry vozu (délka 4 013 mm, šířka 1 724 mm, max. výška 1 543 mm, rozvor 2 486 mm) ještě opticky umocní bohaté prosklení. Naproti tomu jako pěst na oko působí poměrně decentní, až skromná maska chladiče s typickým, modrým oválným znakem automobilky ve středu.

Téměř kolmou zadní část vozu, plnou pravoúhlých linií, patrně konstruktéři urvali – i s úzkými a vysokými světlomety – z Fiatu Punto, pak je násilím vyrovnali a nasadili dozadu na Ford Fusion. Vypadají – no, poněkud zvláštně. Na druhé straně: až budete párkrát přepravovat bečku piva nebo dvacet přepravek plných lahváčů, nebudete si moci vynachválit velké, vzhůru se vyklápějící víko od kufru (ten má základní objem 337 litrů) a zejména velmi nízko položenou nakládací hranu. Balzám pro záda!

Nesnesitelná strohost variability

Uvnitř Fordu Fusion to vypadá poněkud rozporuplně. Velikost prostoru devalvují tvrdé a laciným dojmem působící plasty. Jsou použité jak ve výplni dveří, tak na dveřní opěrku i na samotnou palubovku. Teprve modernizace z roku 2005 interiér trochu oživila jak použitím kvalitnějších materiálů (mj. právě měkčenými plasty), tak větším počtem barevných variant.

Jinak palubní deska, přístrojová kaplička a ovládací prvky rozhodně nezapřou inspiraci Fordem Fiesta. Palubovka je přísně jednoduchá a přehledná, s rozměrnou středovou konzolí, v jejíž horní části leží kryt od odkládací uzavíratelné schránky. Na konzoli najdeme prvky ovládání ventilační soustavy s manuální klimatizací a vestavěné audiosoustavy. Veškerá tlačítka jsou velká, zřetelně označená a ergonomicky rozmístěná.

Analogové přístroje na panelu jsou i díky svému tradičnímu kulatému tvaru přehledné a velmi dobře čitelné. Uprostřed mezi nimi je digitální displej zobrazující počty ujetých kilometrů, stav paliva a teplotu chladicí kapaliny.

Velké počty odkládacích schránek (jedna je i pod sedadlem spolujezdce), praktických háčků, hlubokých i menších přihrádek a kapes mohou sklerotikům pěkně znepříjemnit život – jejich prohledáváním mohou strávit půlku života.

Pokárání by si Ford Fusion zasloužil za přední sedadla: sice mají dobrou tuhost, ale jinak jsou plochá, mají malé boční vedení a krátké sedáky, které neposkytují stehnům při řízení dostatečnou oporu.

Každý z členů posádky, který je usazený na zadních, asymetricky dělených a sklopných sedadlech, bude mít dostatek prostoru pro svou hlavu, trup i končetiny i hlavy. Možnost jednoduše sklopit dopředu opěradlo na spolujezdcově místě se zase skvěle hodí při přepravě předmětů dlouhých až 2,3 m. Vánoční stromek již nikoho nemusí píchat do hlavy a do zad.

Pochvalu můžeme udělit i za perfektní výhled do všech stran; přispěl k němu jednak vyšší posez kritizovaných předních sedadel, jednak hranaté (a opět kritizované) tvary vysoké karoserie. Inu, jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré.

Již ve standardní výbavě kůží obšitý volant je pouze výškově seřiditelný, ale jeho dostatečně tlustý věnec padne do rukou jako ulitý.

V základní výbavě Ford Fusion také ve své době nabízel centrální zamykání s dálkovým ovládáním, čelní airbagy, ABS, posilovač řízení, sloupek řízení nastavitelný ve dvou směrech, manuální klimatizaci. Dále pak autorádio s CD přehrávačem, elektricky ovládaná okna předních dveří i vnější zpětná zrcátka, funkce osvětlení interiéru a postupného stmívání, 15″ litá kola aj. Zkrátka vůz plný zábavy.

Nafta nebo benzin? Snadná volba

Pohonných jednotek, jimiž byly modely Ford Fusion v letech 2001 až 2012 (rok ukončení výroby) vybaveny, bylo celkem pět. Nejmenším byl benzinový agregát o objemu 1.25 l Duratec 16V a s výkonem 55 kW. S jeho vývojem pomáhala Fordu japonská Yamaha. Přísnější emisní norma Euro IV se neblaze projevila na jeho dynamice.

Patrně nejvíce osazovaným byl zážehový 1.4 l Duratec 16V s výkonem 58 kW. Jde o jednoduchý a maximálně spolehlivý motor. Nejlépe spolupracuje v symbióze s pětistupňovou manuální převodovkou, horší je to v kombinaci s robotizovanou převodovkou Durashift EST. Jeho spotřeba je ještě rozumná při klidné jízdě mimo město, ale při cestách po městě si lokne až 8,5 l na 100 km.

Další benzinový motor 1,6 Duratec 16V (74 kW) s točivým momentem 146 N.m při 4000 ot./min. je živý, temperamentní a dobře zabírá již při nízkých otáčkách, ale při těch vyšších otáčkách o sobě dává hlasitě vědět. Potěší kombinovanou spotřebou 6,7 litru na 100 km.

Vznětové čtyřválce u Fordu Fusion reprezentovala až do roku 2005 pohonná jednotka 1.4 l Duratorq TDCi s nic moc výkonem 50 kW a s technologií common-rail. Silnější turbodiesel 1.6 l Duratorq TDCi, s 66 kW výkonu a taktéž opatřený přímým vstřikováním paliva, trpěl na nadměrnou tvorbu karbonu v oleji. Oba motory byly plodem spolupráce Fordu s koncernem PSA Peugeot Citroën a jejich výskyt se u nás nápadně podobá výskytu rysa ostrovida či losa evropského.

Vypadá to jako kočka, ale není to kočka

Jedna rada: nenechte se zmást vizáží vozu. Ačkoliv se tváří jako SUV, tak vězte, že je určen jen do velmi lehkého terénu (auto s pohonem všech kol byste sháněli marně) nebo do města. Tam mu svědčí tuhé odpružení i tvrdé naladění podvozku, který zdědil po sestřičce jménem Ford Fiesta. Fusion dobře zvládá rychlou jízdu po klikatých okreskách i putování po dálnici vyšší rychlostí. Jen pozor, ať vás nepřekvapí boční vítr, na který je vůz díky své vyšší konstrukci citlivý. Stejně jako poměrně měkké brzdy s pomalým nástupem, které slabším povahám na jistotě určitě nepřidají.

Nárazový test Euro NCAP Ford Fusion absolvoval v roce 2003. Za ochranu posádky při nárazu byl ohodnocen čtyřmi hvězdičkami z pěti možných.

Možná, že svých charakterem „od všeho něco“ Ford Fusion opravdu nenadchne a neoslní každého. Nicméně jisté je, že svou cílovou skupinu si u nás už dávno našel. Můžeme dumat nad tím, zda se stal v letech 2007 a 2008 nejprodávanějším zahraničním osobním automobilem v ČR díky výborným benzinovým motorům, velké variabilitě vnitřního prostoru nebo jiným užitným vlastnostem.

Na co si dát pozor / co může vadit:

  • fádní interiér, běžné tvrdé plasty (do faceliftu v roce 2005);
  • přední sedadla se slabým bočním vedením a krátkým sedákem;
  • cukající robotizovaná převodovka Durashift EST;
  • vlnění brzdových kotoučů.